Básnická sbírka
ANOTACE:
Tereza Riedlbauchová – Don Vítor si hraje a jiné básně
V pořadí čtvrtá
sbírka Terezy Riedlbauchové přináší spoustu témat, motivů a poloh, které
v
její
předchozí tvorbě nenajdeme. Jedná se zejména o náznaky
příběhů, grotesku, absurditu, ironii
a místy až lehký humor. Důraz se v ní
klade na prostor bytu či bytů, v nichž všední objekty
nečekaně mění svou
funkci, oživují se a stávají se prostředkem fantazie. Dalšími prostory
reflektovanými
ve sbírce jsou ulice různých měst (Praha, Košice, Paříž), jejichž melancholie
ústí v příslib rozluštění tajemství nebo v laskavé pohlazení, které utišuje
narůstající úzkost.
Sbírka je rozčleněna do dvou celků Don Vítor si hraje a Jiné básně. V první části dominují
básně milostné a erotické, sledující
příběh básnířky a sochaře, odehrávající se částečně v bytě
na Loretánském
náměstí a částečně v sochařově ateliéru. V části druhé je tematika různorodá,
vévodí jí pocit osamění v cizině, reflexe cizoty a cizinectví. Přesto začíná
rozsáhlou milostnou
skladbou s antickými motivy Hélios a ústí v báseň s obrazem
milenců a dětí v Tuilerijských
zahradách.
UKÁZKY ZE SBÍRKY:
Don Vítor si hraje a jiné básně – Tereza Riedlbauchová
* 
* *
V mém pokoji lze vstoupit do obrazu
a nohu z něj strčit mezi klapky klavíru
V mém pokoji lze na vysoké skříni nahá
nechat se sochat od sochaře
který tu není
A jako jeho ramena
se doširoka rozevlál
na stěně odraz opěradla
A lampa v růžku skrčená
je jako já
na jeho hrudi kapka lastura
* * *
A především noci
nabujelé snem
noci s vyhřezlými tepnami
kdy na antickém pódiu
já – loutka – přednáším své monology
A potom noci plné jasu
kdy Loreta má tak napřímenou věž
a já nepoznávám konec mého a tvého těla
kdy se splétáme v kruh
prstýnek se kutálí a zvoní o pedál
piano hraje Lisztovu Útěchu
už jsi mě opustil
sedíš u okna v kimonu s modrými smokvoněmi
zády nabíráš vítr
za svítání jsi odcházející noc
můj don Vítor
* * *
Mému muži se v obočí točí modrá chrpa
pohledem do spánku ohmatává smrt
kusy očí se svažují zpod víček
za oknem není nic
jen temný modrý mrak
Těly o sebe narážíme
v mořském písku se třou dvě lastury
k nebi obrácené lesklým nic
bílý skarabeus prochází modrým lesem
táhlým křikem si voláme do dutin těl
jedněmi modrými ústy
oči se nárazem rozvodnily
Nedělní zvony v poledne
návrat k oknu s napřímeným sklem
nahý se halíš do záclony
ruka s cigaretou trčí ven
do volného těla naráží mokrý mrak
* * *
Na temné pavlači
vlaje bílé prádlo
v oknech krůpěje a mlha
matné světlo klouže po povrchu věcí
v tichu se dá vytušit něčí
zurčivý smích
* * *
Vychází z tebe táhlé modré světlo
tvé tělo má červený stín
had v mé ruce se proměnil v květinu
a rozeklaný jazyk v pestík
mezi lidmi chodím nahá a průzračná
každý mě může zranit a zůstat daleko
jsem ukrutná a něžná
já omámená vůní tvých vlhkých údů
BALETKA, VĚŽ A VIKING S KONÍKEM
Skvrna na zdi padá do vody
zlatá baletka připoutaná za nohu ke stropu
se zmítá ve větru
věž Lorety ho fouká oknem
plive kaštany s rozraženými hlavami
a žvance listí
nasáklé klihem a kolomazí
napuchlá ústa prskají déšť
v kaluži v mém pokoji stojí oči
listy se plouží pomalu po hladině
potopené lodě
potopené oči
baletka nad kaluží dělá kmitočty
větru se brání kouř
Vikingovy cigarety
baletku podepírá malým olověným koníkem
* * *
Prostory které jsme ztratily a které nás svírají
Poslepu nahmatat okna, nábytek, dveře a cukřenku
Pán shrbený nad stolem luští křížovku
Lampičkou si svítí na mřížky, popelník a propálený ubrus
Okno dokořán k cestě do hospody
Ucítit tabák ze záclon a zdí
* * *
Jako cizinka chodím po této zemi
džbán měsíce lije mléko na zem
průchody domů jsou dlouhé
zlaté okno vzadu
potom nějaký potichý zvuk
možná dítě u prsu
anebo kočka
Košice, 3. – 4. února 2006
* * *
Otvírám se lidem
a oni se otvírají mně
sypou se perly, rubíny, drahokamy
otvírám se až tak
že mi pukají tepny
proudí z nic zlatá krev
Všichni jenom na chvíli
zastiženi ve svých samotách
* * *
Celou noc jsem chodila po hospodách
se zarostlými básníky
K ránu jsme oslavovali s rodinou
viděli jsme z okna maminku a babičku
vypadaly jako princezny
měly stejné dlouhé šaty s nabranými rukávy
Náhle mezi námi seděl dědeček
babička k němu přiběhla
položila mu ruce kolem krku a ohnula se v pase
bylo jí zase osmnáct
dědeček řekl:
„Věruško, to víš, že na tebe čekám.“
* * *
Chérie, dva měsíce jsem se neozval
řešil jsem injekce s kortikoidy do žil
celé hodiny proseděla na koberci a objímala si kolena
nepracovala, plakala a po jídle potichu zvracela
za jízdy zkoušela vystupovat z auta
měřila hloubku balkonu
Chérie, potichu jsi čekala
pařížské ulice jsi měřila klidným krokem
našla sis práci a začala studovat
viděla jsi krásnou černou ženu a kolem ní tančit oblak listí
potkala bubeníka s šedýma očima
koupila sis kabátek s velikými černými knoflíky
Chérie, půjdeme teď spolu do lesa z gigantických lilií
plného barev a vůní
až uprostřed v nejplnější záři spatříme že jsme nazí
nebude tam bolest, samota a pláč
tam pochopím tvé oblé tvary
do konce svých dní se budu procházet tvou krajinou
rozpustím v tobě velikou lunu
narodí se z ní dcera
bude mít moje oči a tvoje bezedná ústa
v té krajině nebude nic zvláštního
bude to docela obyčejná krajina
s trochou červánků v listech
bude v ní jen vůně a vůně a vůně
ty široká široká země
jen hlína a hlína a hlína
hlína a hlína
a chlad
MOJE A JEJÍ TOUHA
Rejnok noci se přelévá od okraje na okraj
přetékající víno svědí
do zmačkané kůže lilku
teď zakrojuješ
je měkká, voňavá, s drsnou dužinou uprostřed
bradavky má jako abnormální modré náušnice
prsa svážená pod tíhou mléka
užuž podávaná ke kojení
moci tak milovat ženu
přivonět k houslím jejích zad a půlek
vsunout jí prsty do stromořadí břitkých mečů
přikládáním úst na modrý medailonek
ochutnat její tajemný vnitřní pohyb
Vlasy má černé a ostré jako meče
Moje sestra není vidět
v tom neustálém mazlení se smrtí
její tenké tělo je impregnované tabákem
když vejde do kavárny muži začnou myslet na býčí zápasy
zavoní pomeranč prudce rozmačkaný v dlani
sestra prochází zahradou a u každé rostliny mění roli
a stává se:
Vůní,
Nožem,
Pohybem,
Utržením,
Výkřikem,
Střepem
Svítáním
stravuje ji touha
po Kentaurovi s pyjem který kvete jako lilie
Jmenuje se: Tanec končící svatou nevinností
–