Poema
ANOTACE:
Tereza Riedlbauchová – Podoba panny pláč
Milostná poéma Podoba panny pláč je
inspirována poemami Mariny Cvetajevové Poema
konce a Poema hory. Skládá se ze sedmi číslovaných básní, prologu a
epilogu, zachycujících
počátek a konec vztahu. Není založena na příběhu,
ale spíše na volném seřazení básní,
v nichž převažují motivy rozchodu dvojice
doprovázené motivy smrti, krve a bolesti,
vyvažované méně zastoupenými
motivy početí, zlata a lásky. I další motivy jsou navzájem
postaveny do kontrastu:
propast-hora, vyschlé řečiště-pramen, list-kámen ad. Dominuje
motiv těla
a jeho části, spojené s motivy zániku, rozchodu jako nemožnosti nového
početí
a s protikladnými vzpomínkami na milencovo tělo („tvé oranžové tělo září
nad hlubinou
jako měsíc“, „tvé velké bílé ruce pronásledují mě jako labutě“).
Nejčastěji zastoupená
část těla, břicho, se vyskytuje často v paralele
k motivu ryby.
UKÁZKY Z POÉMY:
Podoba panny pláč – Tereza Riedlbauchová
II
Milý
není návratu
propastí, kterous mi vyťal v hrudi
napadaly kousky bláta, krve a mrtvého listí
vzpomínky se zrcadlí ve vyschlém řečišti
a mění tvář
/nevím, co je slza/
tvé oranžové tělo září nad hlubinou
jako měsíc
Milý
tvou podobu jsem dávno zapomněla
poznám tě po vůních, po ústech
Ticho hor
do hrdla se mi zahryzl verš o počátku konce
neříkám
kam ses mi ztratil
ale – kam sama sobě jsem se ztratila
tvé velké bílé ruce pronásledují mě jako labutě
jejich pozdní něha napršela za soumraku
Milý
tu propast jsem zasypala kamením a ptačím trusem
je to hora – bolest
III
Déšť křtí obrovské rybí břicho
nafouklé smrtí, početím
břicho muže a ženy přenáší poselství konečnosti
bříška tvých prstů se potkala s mým čelem
v mém břiše zanikneš
smolné sloupy vykvetly jedovatě
tvá hlava se zanítila
propálila mi prsní kost
v těle se zabydlila noc
oči zatrnuly
– kam ses ztratila?
vítr, o kterém nevím, tě vnesl do mého těla
– jsem pramenem, slzou i slinou našich úst
z mého těla září krev, zlato a žluč
IV
Tyto dny ke kterým jsi přikován
ze kterých nelze uniknout
které na tobě ulpívají jako šupiny
Mlčení rybích úst
je jako má slova
nepatrné otisky bolesti
Ticho dlouhotrvajícího výkřiku
krev sní o úniku
touží tryskat
Zařízni rybu za hlavou
písek pustého jezera
zaskřípe tvými kroky
Přijď lásko
očisti mé ruce
trnou oči mé milé
–