|
Jan Brabec – Kirckaldy, 2007
Sbírka Kirckaldy obsahuje básně z let 1995 – 2006. Na první
pohled
je zřejmá formální i motivická různorodost básní; od minimalistických
črt (zejména
část V Olduvajské rokli) po vystupňovanou obrazovost
(zejména v části Líbeznice);
na jedné straně takřka oligofrenní bezelstnost
vnímaní „denní reality“,
na druhé výlety do jiných světů, odtud často
se objevující odkazy do
zvířecího
světa, náznaky příběhů, snů, vizí.
Obě cesty však vedou k jedinému cíli,
k pokusu o přesné zobrazení věcí.
Jak to udělat a nesklouznout do banality
doslovného popisu vnějšku
ani do poetického sdělování vlastního nitra,
tedy okrašlování něčeho
v posledku rovněž banálního? Možná porušováním
umělé hranice
mezi obojím. Jak napovídají názvy jednotlivých částí sbírky, mohlo by
zde
jít o jakýsi „nervový místopis“. A otázka, zda skutečný či smyšlený,
tu
už nedává smysl. Všechna místa jsou tak trochu smyšlená a my sami
jsme tak trochu příběhy svých míst, krajin i bytů.
|
