Literární salon

Viktor Špaček – výběr básní Zmínky a případky

Deník

Tak utíká, utíká, že si připadá jak šmouha,
odzadu užíraná, kupředu rozpitá

ale co si začal s deníkem
už není sám
v té tmě

za suchého rachotu kovových nožiček
vedle něj pádí nějaký text!

Vztah s chybou

Ale pak třesk dozněl a zapomnělo se.
Vysklené okno, nebo zasklené. Vypadá to stejně.
Nemusí se s tím dělat něco, mluvit, vědět.
Sám ten barák vymrzne.

Pomlka v ohni

…odkašlávají pak odbíjí měkce
ach achich ach achich ach
a s chvěním se zasunou.
Zdi to rychle zabílí.

Až na pár chlupů z nosu
plešatá hlava je zas celá.
Zapracovaná s hlínou stojí tma
golem, za oknem obelisk.

Nos
k nosu
nikdo se skla ani netkne.
Pomlka v ohni, než karma vybuchne.

…

Obličej na barové stoličce, smích – hudba modravá,
blízko je podlaha, koleno ještě blíž.
Je noc – dívá se kamenný.
V zádech kříž.

Jaro

Stromečky, figurky, závorky a nádražíčka
a můj smutek

a potřeba prázdna, veliká potřeba
vším popojet.

…

Nedobré hlavy bažantů
trnoucí v strachu. Špatné ticho.

Neviditelný stál jak rozzuřený strom.
A ozval se zvuk,

ozval se zvuk,
jako když letadlo přestane letět…

…

Najednou je celé
to město
jako tři hůlky, o sklo opřené.
Ale možná že tam není sklo.
A jsou jen hůlky opřené
anebo opírání
se kamsi,
nebo ani to…