|
Eva Košinská – Solný sloup, 2008
Dívat se na věci skrz jejich průsvitné obaly. Ta neviditelná vrstva,
která nás
dokonale izoluje, je někdy natolik bezútěšná, že je třeba
nějak ji porušit,
poškodit. Tyto texty se pokoušejí o zboření zdí –
někdy jde o svéhlavé
vnitřní monology, které jako zaklínadlo kolují
tělem a uzavírají člověka
do klece samoty, jindy je to dialog s někým,
kdo nechce naslouchat, nebo
mluví jinou řečí. Texty prochází ona
zvláštní strnulost lidí, kteří se
zasekli na pár minut na refýži, náhle
něco prohlédli, aby je ale hned
v následujícím okamžiku odnesla
tramvaj do stereotypu jejich života.
Ale důležitý je právě ten moment
zpomalení, poodhrnutí obalu. Prostor
balkónů, bytů, komor, stísněnost
pod ledem, kde náhodně potkáváme něco
zasutého, minulého, něco,
co znovu klaustrofobicky ožívá na stěnách,
něco, co už jsme v nánosech
všednosti skoro zapomněli...
|
