|
Jakub Bělan – Stín (Rozplyneš se), 2008
Debut Jakuba Bělana Stín (Rozplyneš se) navazuje v mnohém
na klasickou poezii
a ocitá se v blízkosti poetiky surrealistického
hnutí. Bělan své básně
nechává plynout v jednom nesmiřitelném
toku, čtenáře nešetří a utočí
na něho svou vyhraněnou obrazností.
Prostory a objekty tak nečekaně mění
tvar a transformují se v něco
jiného. Mluvčí na veškeré dění pohlíží
z nadhledu, pojmenovává
proměny a vesmírné jevy a ukončuje své krátké
projevy neotřelými
gnómickými pointami. Transformacemi provází všudypřítomná
úzkost jako magická síla uvádějící vše do pohybu. Dominují zde
motivy
různých částí a kusů těla, prolamování, protrhávání povrchů
živých a
neživých věcí, obnažování vnitřků. Sám člověk je zdvojen
motivem sochy
či stínu. Temné vyznění, typické pro mladé začínající
autory, zde umocňuje
vznešená hrůza odlehčená surrealistickou hravostí.
|
