Jakub
Bělan – ukázky ze sbírky Stín (Rozplyneš)
Maso včerejška
V temnotě pod světem
žije slepé zvíře.
Nasedni na jeho vlhký hřbet;
odnese tě po černé řece na místo,
kterým jsi přišel.
Usínáš,
a já se tříštím kdesi dole,
v nitru skály.
A zatím venku – sníh.
Stín
a mrtvé maso včerejška.
Otvory
Jsou výtahy,
které dokáží převrátit jazyk v ústech;
jsou útesy,
které ubližují.
Jsou místa,
pod nimiž se napíná
blanka vzteku;
jsou plochy neklidu,
otvory soucitu,
prohlubně mlčení.
Otvory, které vábí;
vřetena, jež je třeba rozmotat –
proto, že na konci
není nic jiného
než konec.
Ve dveřích socha
Noc beze spánku.
Temné jádro zasviští napříč duhou,
roztáhne tělo do cizí podoby.
Trhlinou ve tváři
se na stůl vysype popel
z levé i pravé dlaně.
Vzdálený kruh,
cesta podzemím,
šílené slunce.
A tu ve dveřích
stojí socha:
dotýká se tě prsty,
kterým nerozumíš.
Jsi tu
Kamenný hrob,
který ti trčí z hlavy,
je ptákům a rybám k smíchu.
Mohutná projekce tvých stínů;
cizího světla, cizí noci.
Blikotající žárovka se dusí,
lapá po dechu v tvých ústech.
Kdo jsi,
že tu jsi s námi?
Hrací skříňka
Hrací skříňka má dva otvory;
je třeba vejít
a vyjít,
abys uvolnil tón.
Jakmile se rozezní,
vzplane oheň.
Jakmile se rozezníš,
zhasne.
. . .
Prsty se zapletly s prostorem.
Jsi tu sám,
a přece tě drží
čísi pevné sevření.
V tu ránu stisk chátrá,
průrva se uzavírá –
a ty čekáš další tisíc let
na pohyb dvou prstů.
Ohebnost
Cizí klaun se mstí:
trhá provazem,
postava se kácí.
Místnost je v tu ránu plná mouky,
práší se ze stěn, stropu i podlahy;
věci nejsou na svých místech.
Zdi se klaní,
omítkou se rozeběhl škleb;
smrt je k smrti ohebná…
|
