Ondřej
Macura – ukázky ze sbírky Žaltář
I.
Co je více řekou?
To,
co má vlákna vody (ne ještě vlny).
Nebo to, co jsme my?
Hřmělo… Celý déšť
proletěl odpolednem, nikde
nezbyly jeho kůstky…
Řeka vylézá z měkkých útrob;
do krve matku zraňuje!
Otce ztratila…
Hle, mlýn (mouku z kostí škubající). Ty vlhké zdi opakování
starých domů po bouřce,
ty houby chtíčů. (Mezi otcem a matkou stojí řeka; k otci se ubírá…
řeka míří tam…k slzám)
Co je to za jantarové krajiny
po kapačkách, potom?
XII.
Žije přece apokryfem již dlouho. A ještě mu to nepřipadlo.
Luna už ptáky nabodává na patřičné stromy
a vše dřevěné se připravuje na povstání
židlí, stolů, hudebních nástrojů a tak.
Jeho drsná, ukrajinsky drsná palice,
na krku sedí. No… v hnízdě kukaččím.
Říká si cosi vydatného místo večeře,
kožnaté růže vykvétají mu v posteli.
XIV.
(První romantická variace na lermontovské téma)
Markovi
Mé nádory: vajíčka zla
se ve mně hnedka rozsypou,
stačí jen málo! Krajina -
v ní ožralé dámy s tmou,
vesnický krchov shořel rázem,
kostnice s růžovými záclonami.
Toť barok… skoro Grimmelshausen,
jen Pánbů zřejmě není s námi.
Neb tedy možná je. Mám v sobě trochu bázeň…
Proč bojím se nemocí (právě jako moji známí)?
Vždyť se mi zdá, že letím nad Kavkazem
a všude potkávám se jenom, jenom s Tamarami.
XV.
(Druhá romantická variace
na poeovské téma)
Kdo něco hledá, sedí skoro do rána,
v náručí krev a čtyři cigarety.
(Jen odeženeš havrana
líbajícího Paladiny rety.)
Též někdy v noci sedím v knihovně
nad svazky antikvárních tisků.
Hrbím se. (Mám prý sedět rovně.)
Přemýšlím o smrti a hledám kousek řízku.
Ty mě už znáš, podivína!
Ne neznáš. Líbí se mi stále více,
když napijem se červeného vína
a jdeme spolu do ložnice…
XVII.
Všechny ty strachy si snad jen vymyslel.
Snad jen tělo! Do kterého se hrůzy
oblékají jak na maškarním plese,
zatahují zip, jsou v něm a šuškavě
zvoní zoubky hlodajícími lodyhu jícnu.
Z držky vyletí temný gejzír ještě temnějšího květu,
jenž je složen ještě z temnějších okvětních lístků. Taková
tlustá flákota… Ale jinak,
jinak je všechno světlé a hubené
jak jalová kráva vlisovaná do knížky.
XVIII.
Zeleň již přichází. Smekejte klobouky,
zelená uklidňuje, zelené je fotbalové hřiště,
zelený je chléb, když s ním týden kamarádíš.
Zeleň již přichází… Neboj se a dále jezdi metrem,
dále choď ve frontách, dále se cpi do autobusů,
jak do plných skříní cpeš kabát.
Buď bez obav, všechno dobře skončí!
A když ne dobře, tak aspoň lidsky
a když ne lidsky, tak nelidsky.
Neboj se. Zeleň přichází…
XXIX.
(Moralistní)
„Mezi mystikou a sexualitou
trčí tento svět jak zlý škrábanec.
Ano: chceme zajisté zmystičtit sexualitu,
ale většinou jen zjebeme mystiku.“
Napsal. Nad městem a jeho kašlem
šedivá obloha přemlouvá
k mystice a sexualitě. Prodavači párků
zasouvají párky do rohlíků
a k tomu nějaký ten Nový Zákon hořčice.
Chcete kremžskou? Jak se jmenuje ta druhá?
|
