|
Eva Oubramová – Co zbývá?, 2009
Slova Anatola France, která čteme v záhlaví sbírky, nemohla Eva Oubramová
volit
případněji. Neboť i pro ni je láska a touha po ní tím nejdůležitějším,
o co v životě jde. A protože – řečeno jejími slovy – je dvojdomá, máme
tu
co do činění s básnickým svědectvím ženy, jejíž láska patří ženě.
Její verše
zabírají celou vertikálu tohoto milostného vztahu od počátků,
kdy ještě křížem
krážem teče stud, až po čas, kdy bylo možné přitisknout
lokty na stůl,
přisunout lžíci, hledět si hladově do tváře a pak se najíst.
Ale i místo tohoto vztahu – město básnířčina světa – mizí, po částech
vyhazované do povětří. Je jím starý Most, s otřískanými zdmi, s bábami
za okny a cigáňaty s jejich rezavými psisky. Ničím patetická, jen velice
bolavá, smutná panychida.
(k vydání připravila a doslov napsala Viola Fischerová)
|
