|
Eva Oubramová – Co zbývá?, 2009
 Slova Anatola France, která čteme v záhlaví sbírky, nemohla Eva
Oubramová volit
případněji. Neboť i pro ni je láska a touha po ní tím
nejdůležitějším,
o co v životě jde. A protože – řečeno jejími slovy – je
dvojdomá, máme
tu co do činění s básnickým svědectvím ženy, jejíž láska
patří ženě.
Její verše zabírají celou vertikálu tohoto milostného vztahu
od počátků,
kdy ještě křížem krážem teče stud, až po čas, kdy bylo
možné přitisknout
lokty na stůl, přisunout lžíci, hledět si hladově do tváře
a pak se najíst. Ale i místo tohoto vztahu – město básnířčina světa – mizí,
po částech
vyhazované do povětří. Je jím starý Most, s otřískanými zdmi,
s bábami
za okny a cigáňaty s jejich rezavými psisky. Ničím patetická,
jen velice
bolavá, smutná panychida.
(k vydání připravila a doslov napsala Viola Fischerová)
|
