Literární salon

Vydavatelství
Večery autorského čtení
Ohlasy v médiích
O nás
Tereza Riedlbauchová

Literární salon, Tereza Riedlbauchová
Loretánské nám. 2, 11800 Praha 1
teriedl@post.cz

Zpět    

 

Eva Oubramová – ukázky ze sbírky Co zbývá?

 

Láska si ve mně ustlala jako pes

Nejdříve okolo plotu sem tam
něžné očichávání vyčkávání
ale pak v jedné chvíli všechno najednou
a všechno správně
průvan od dveří drobné dupání
točení dokolečka

Je zvláštní
poskytnout druhému tělu
důlek uprostřed
trochu se smát té neohrabanosti
stát se stepí

 

 

 

Moje teta se utopila
v osmém měsíci těhotenství
přelezla vysoký plot
a zkusila tenký led
Zatímco její gruppenführer
řval na ruské zajatce: fícher, fícher (hovada)

Potom se měsíc mluvilo o morálce
A jemu nakonec řekli:
Že jsi jen moh s takovou děvkou

Nevím
zda řekl že mohl

 

 

 

Stačilo by tak málo
abych ti přestala věřit

Jenom si všimnout jestřábích křídel
jazyků svíček pachu pažitky
a tvého škrábance v tváři

Zatím tě po něm hladím

Stačilo by tak málo
Jen sevřít a tisknout –
abych tě neměla

Zatím však jsi
hodiny dny a noci
má jediná myšlenka

 

 

 

Ať se kdokoliv bude sápat
po tvém těle
v jedné z jeho zázračných proměn
řekni mu ať nemyslí na nebe
a na tvé zornice široké úlekem

Ať líbá surově
a nectí žádné boky
ať se mu můžeš vzdát
v rozměru katastrofy

Tvůj divný smutek
ať ho nebolí
a lítost ať mu netaví úsměv

na ementál toho uprostřed
čemu se říká
dobrá láska

 

 

 

Ve 14.30 odletělo muzeum
následující týden knihovna
v tutéž dobu

Tvá smrt město
bude krutá
skrze tu šelmu
co ti byla v patách

Proto jsi nejdřív oněmělo
a potom ohluchlo?

Bylo jsi smutné dřív
než jsi umřelo

Snad jenom ptáci
dokážou všechno
I v letu přešlapovat

 

 

 

Vstala jsem uprostřed noci
Pod očima ještě krvácela
a vzpínala se na zadních
Koně ve Svinčicích třeli žlaby
Prošla jsem hořícími dveřmi
Přibouchla okna od kajuty
a noc tam vtáhla
vtáhla do svého domu
který jsem opouštěla navždy

Zbývalo ještě projít nocí
Nejtěžší to bylo kousek za zahradou
Voněla zbytečně
i kytky co tam kvetly
Zabíjet lásku by vyšlo nastejno

Na prvním náměstí mi bylo přejít splav
co hučel tekl páchl a padal
do kanálů

Na druhém náměstí jsem musela překročit
pár žlutých psů cikánských
drsnosrstých psisek

Na třetím náměstí jsem vyvolávala
těla lidí
Za branou končil můj pohřební běh

Všechno minulé jsem nesla s sebou
porod i smrt
Až ke svinčickým polím