|
Georgi Gospodinov – Lapidárium, 2009
 Debut Lapidárium dnes už uznávaného a světově respektovaného
bulharského autora,
jehož knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, je lapidární
jako text tesaný do kamene – krátký a zdánlivě prostý. V několika málo verších
jsou řečeny
nejen všeobecně uznávané pravdy, ale básně často skrývají
i druhou rovinu,
která je však určená jen pozornému čtenáři. Gospodinov
tak dává každému čtenáři právo zapojit se do jeho poezie, protože většinu
jeho básní lze
pochopit více způsoby. Rád využívá mnohoznačnost jednotlivých
výrazů,
které nechává promlouvat v neobvyklých metaforách.
Jednotlivé básně jsou propracované tak, aby každé slovo mělo svůj jasný
význam
– žádné slovo zde není náhodou. Gospodinov experimentuje s jazykem
ve všech formách,
ale důležitá je pro něj i grafická podoba básní. Část sbírky
tvoří i tzv. „fonetiky“,
kde vyniká zvuková podoba slov. V knize se prolíná
milostná poezie s filozofickou
rovinou i s hříčkami se slovy. Sbírka začíná
rozhovorem s kamenem, odvěkým a
neměnným, tolik důležitým pro celou sbírku
Lapidárium. Gospodinov se pokouší
určit, co je „to“, nevyhýbá se ani tématu
Boha. Kniha končí cyklem „fonetik“
a závěrečnou básní „Ultimus lapis“,
která dokončuje pomyslný kruh a vrací tak
čtenáře zpět na začátek.
(překlad z bulharštiny Ondřej Zajac)
|
