|
Georgi Gospodinov – Lapidárium, 2009
Debut Lapidárium dnes už uznávaného a světově respektovaného bulharského
autora,
jehož knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, je lapidární jako text tesaný
do kamene – krátký a zdánlivě prostý. V několika málo verších jsou řečeny
nejen všeobecně uznávané pravdy, ale básně často skrývají i druhou rovinu,
která je však určená jen pozornému čtenáři. Gospodinov tak dává každému
čtenáři právo zapojit se do jeho poezie, protože většinu jeho básní lze
pochopit
více způsoby. Rád využívá mnohoznačnost jednotlivých výrazů,
které nechává
promlouvat v neobvyklých metaforách.
Jednotlivé básně jsou propracované tak, aby každé slovo mělo svůj jasný
význam
– žádné slovo zde není náhodou. Gospodinov experimentuje s jazykem
ve všech formách,
ale důležitá je pro něj i grafická podoba básní. Část sbírky
tvoří i tzv. „fonetiky“,
kde vyniká zvuková podoba slov. V knize se prolíná
milostná poezie s filozofickou
rovinou i s hříčkami se slovy. Sbírka začíná
rozhovorem s kamenem, odvěkým a
neměnným, tolik důležitým pro celou sbírku
Lapidárium. Gospodinov se pokouší
určit, co je „to“, nevyhýbá se ani tématu
Boha. Kniha končí cyklem „fonetik“
a závěrečnou básní „Ultimus lapis“,
která dokončuje pomyslný kruh a vrací tak
čtenáře zpět na začátek.
(překlad z bulharštiny Ondřej Zajac)
|
