|
Pavlína Lesová – Dítě mlhy, 2009
S poezií Pavlíny Lesové je to v jejím příznačně nazvaném básnickém debutu
jako
s mlhou a horským sedlem. Z jedné strany sedla mlha je a pro toho,
kdo
se pohybuje po této straně hory, je tato mlha vším. Je jí obklopen,
je
v ní, mlha je jeho prostorem i časem. Ten, kdo stojí na sluncem prozářeném
svahu za sedlem, se o mlze dozví až v případě, kdy ona zvláštní kombinací
vlhkosti a tlaku vzduchu vystoupá do takové výšky, aby se přes sedlo
převalila
a klesla i na druhou stranu. Tehdy je i on pohlcen bělobou
– stává se její
součástí. Stává se první i druhou stranou hory, na níž
právě stojí, stává se jejím
sedlem, stává se vzduchem, který přes něj
proudí a v závětří pak kondenzuje
do náležitého tvaru. Z mlžných par
zde vzniká bytost, co se za nocí, kdy „vůně
deště ohýbá věže smrků,“
vznáší mezi stromy a zpívá.
|
