| Vydavatelství Čtení / Festivaly V médiích Salony na Loretě | Kontakt O nás Sponzoři Z historie LS |
 |
Simona Racková – Přítelkyně, 2007, edice Ouvertury Sbírka Přítelkyně, obsahující šedesát básní, vznikala v letech 2002 – 2007 a její jádro bylo v únoru 2005 otištěno v časopise Tvar (devět básní pak bylo publikováno i na www.almanachwagon.cz). Sbírka tvoří tvarově i tematicky semknutý celek se snahou být generační zpovědí současné ženy „tady a teď“ – ovšem se snahou po překročení hranic konkrétních osudů, načrtnutých v každodenních i tragicky mezních momentech. Jednotlivé básně - monology i dialogy, útržků hovorů, osobní zpovědi, někde silně prozaizované, jinde naopak lyrizované - se navzájem doplňují tak, aby vytvořily ucelené „pásmo“, v němž se první osoba pravidelně střídá se třetí a které je nakonec jakousi polyfonií individuálních osudů. Ta se pak ve vyšší rovině jeví jako různě nuancovaný, variovaný osud jediný, společný; za vším tím tolik současným a konkrétním se otevírá nadčasový průhled k tragičnosti a bezvýchodnosti lidského života (nikoli tedy jen tzv. ženského údělu, o nějž tady v konečné rovině vlastně vůbec nejde). |
|
Curriculum Vitae – ze sbírky Přítelkyně SIMONA RACKOVÁ (* 18. 9. 1976) Žije v Praze, pracuje jako editorka. Vystudovala český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě UK v Praze, v současné době je tamtéž doktorandkou se specializací na současnou českou poezii. Básně publikovala ve Tvaru (v č. 6/2004 vyšlo jádro sbírky Přítelkyně) a na Internetu (www.almanachwagon.cz). Zúčastnila Mezinárodního festivalu poezie ArsPoetica (Bratislava, 2006); ve stejnojmenném sborníku jí vyšly básně v češtině i v anglickém překladu. |
Simona Racková – ukázka ze sbírky Přítelkyně
xxx Můj muž je přízrak Nesmí na mě mluvit jeho tvář přede mnou vyvstane držím ji za vlasy Pak se otočím jako z krásnýho novýho okna ve kterým se k smrti
xxx Kde mám pořád brát já vím a pak se zase zjevit Usměvavá
Občas se stěhujeme přenášíme věci vybíráme si to nejlepší a tváříme se že s tím vlastně S tou bezmocí
xxx Jen co jsme vytahali nahoru jeho batohy bylo to jako v trapným americkým filmu usmála se Jirkovi jsem řekla a že nechci aby s námi chodil
Sama Odjel Sedí sama
Nohy si koupe A dítě v ní tiká
xxx Sedíme na parketách tak kdo? jasně v týhle místnosti bylo by to v týhle v týhle pláni k rozeběhnutí
xxx Mám dva milence nosí mi dárky jsou oba krásní Máma mi říká no jo tak proč
– |
