Ondřej Zajac – Pojmenovaná, 2010, edice Ouvertury

Debut Ondřeje Zajace Pojmenovaná je tvořen kratšími úspornými básněmi z let 2007 – 2009, stavěnými na hře s významy a směřujícími k překvapivé silné pointě. Některé mají podobu melancholické reflexe a osobní vzpomínky, jiné jsou neseny spíše ironizujícím odstupem a nadhledem. Někdy jsou také jakýmsi dialogem mezi dvěma hlasy: tomu prvnímu, vědomě předvídatelnému a snad i trochu naivnímu, v závěru odpovídá druhý, kousavý, ironický, ale i hravý, až rozpustilý. Pojmenovaná si nepotrpí na rozmáchlá gesta a ornamenty, vypovídá o bezprostřední básníkově skutečnosti a zkušenosti. Klíčovým momentem je přitom snaha o precizní zacházení se slovy a s pojmenováním, touha nenechat slova ustrnout v jejich ustálené podobě, ale uvádět je do nových souvislostí.

Curriculum Vitae – ze sbírky Pojmenovaná

ONDŘEJ ZAJAC (* 21. 12. 1982)

Žije v Praze. Narodil se tamtéž, ačkoliv jeho otec (jak jméno napovídá) pochází z východu Slovenska. Studuje bulharskou a srbskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Překládá současnou srbskou a bulharskou poezii. Jeho tvorba i překlady byly oceněny v několika soutěžích (např. v překladatelské soutěži Jiřího Levého za Gospodinovovy básně ze sbírky Třešeň jednoho národa) a publikovány ve sbornících a časopisech (Tvar, Plav, Dotyky, Slovanský jih atd.). V roce 2009 vyšel v Literárním salonu jeho překlad sbírky Lapidárium od Georgiho Gospodinova.

Ondřej Zajac – ukázky ze sbírky Pojmenovaná

 

mám tě

ohlížíš se

bez střevíčků
bez punčoch

v zeleném asfaltu
před mrknutím

 

 

koupeš se

zalitá vlasy a měsícem

ryby v němém úžasu

mám vypít jezero
nebo se naučit plavat

 

 

. . .

po staré lampě
syčí plynoví hadi

v klobouku po tetě
slyšíš ržát koně od brodu

 

 

i ty
pro janu s.

klidně mi tikej
tvrdě
jak jakubův orloj

tyk tak

mě prodá
každý apoštol
ty taky

 

 

ráno

hned zrána
máma rozbila
mou oblíbenou
misku

co s takhle započatým
životem

 

 

ruská bystrá

835 kilometrů
za 11 hodin
přes starý hrozenkov
z domova domů

 

 

vše při starém

na zátylku cizí oči
úprk pražským tichem

pavel dál fotí starý kliky
zima se plíží do dubna

 

 

zimní

krvácí dovnitř
víra otců

kloužou kočičí hlavy
klouže poledník
mrholí

mlhou se vrací
zimní král

 

 

–