Vydavatelství Čtení / Festivaly V médiích Salony na Loretě | Kontakt O nás Sponzoři Z historie LS |
Alena
Meas – Piliers/Pilíře, 2012, edice Bilingva (ve spolupráci s pařížským nakladatelství À verse, edice Ajour) Dvojjazyčný debut Piliers/Pilíře Aleny Meas, české autorky píšící francouzsky, představuje most mezi současným českým a francouzským básnictvím. Je postaven zejména na protikladu motivu stavby a motivu fragmentu. Stavbu kromě názvu symbolizují i jednotlivé oddíly, které po vzoru antických chrámů vedou ke konečné harmonii. Stavba je zde však míněna více jako proces, proto se zde setkáváme s fragmenty a základními živly (zejména moře a voda), tj. se střípky lidské existence, z nichž občas vyšlehne závratnost okamžiku. Ve sbírce tudíž nacházíme mnoho forem od klasické básně přes básně v próze až ke složitě komponovaným básnickým cyklům. Další napětí vychází z autorčiny abstrahující poetiky, která se opírá o konkrétní chvíli, místo (pařížské uličky a kanály, Atlantický oceán), inspiraci slavnými malířskými díly a především o konkrétní lidské osudy. |
Curriculum Vitae – ze sbírky Piliers/Pilíře ALENA MEAS (* 27. 8. 1976, Praha) Od roku 2000 žije trvale v Paříži, kde vyučuje francouzský jazyk a literaturu na gymnáziu. Studovala geologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a po pobytu v Anglii přešla na studium srovnávací literatury na pařížskou Sorbonnu, které ukončila v roce 2010. Souběžně se spisovatelskou prací se věnuje i výtvarné činnosti a vystavuje se sdružením pařížských výtvarníků ARPA. Iniciovala a spoluorganizovala česko-francouzský festival Poezie mezi Prahou a Paříží (2007, 2008). Na jeho základě vznikla poetická revue À verse, kde její básně pravidelně vycházejí. Básně publikovala v knize Jsem tvoje třetí já (Gymnázium Zdeňka Nejedlého v Říčanech, 1993), revue Pandora, antologiích Zenit insomniaque (Paříž IV – Sorbonne, 2005) a Poésies de Paris à Prague / Poezie mezi Prahou a Paříží (Avant-post / Boulvart 2007).
ALENA MEAS (né le 27 août 1976 à Prague) Depuis 2000, elle vit à Paris où elle enseigne la langue et la littérature française au lycée. Auparavant, elle a étudié la géologie à la Faculté des sciences de l’Université Charles (Prague), et après un séjour en Angleterre, elle a effectué des études de littérature comparée à la Sorbonne, achevés en 2010. Parallèlement à l’écriture, elle se consacre aux arts plastiques et expose avec l’association des peintres parisiens ARPA. Elle a initié et co-organisé le festival de la poésie franco-tchéque « Poésies, de Paris à Prague » (2007, 2008). C’est à la suite de cet événement que la revue poétique À verse, où ses textes sont régulièrement publiés, a été créée. Ses poèmes ont paru aussi dans le livre Jsem tvoje třetí já (Lycée de Zdeněk Nejedlý, Říčany, 1993), la revue Pandora, l’anthologie Le Zenit insomniaque (Poésie en Sorbonne, éditions Sillage, 2005) et le numéro spécial franco-tcheque d’[avant-poste] / Boulvart (2007). |
Alena Meas –
ukázky ze sbírky Piliers/Pilíře
Il faut la suivre... Il faut la suivre au fond de la durée
Musíme ji následovat... Musíme ji následovat až do konce trvání
DIALOGUES AVEC A. Suis-je autre chose que ton ombre
DIALOGY S A. Jsem snad cosi jiného než tvůj stín,
DIALOGUES AVEC Z. Mon ami,
Je t’écris, mon ami, des champs hauts et sauvages Je t’écris, mon ami, de l’ombre d’un chemin, Plus tard, dans le mouvement hardi de ses membres Je t’écris, mon ami, car je connais le poids de ses traits. Je t’écris, mon ami, pour te prévenir,
DIALOGY SE Z. Drahý příteli,
Píši ti, příteli, z polí vysoko položených, nechaných
ladem, Píši ti, příteli, ze stínu cesty, O nĕco pozdĕji, v mužných pohybech jeho údů Píši ti, příteli, neboť znám váhu jeho rysů, Píši ti, příteli, a to je mé varování,
Île de mai Il restera toujours un pays à connaître, son herbe fraîche
et ses bois, les têtes des roses penchées au soir; la vie terriblement
tremblante, encerclée dans la gorge des merles.
La journée se termine dans les barges d’algues couchées
dans leurs ombres. Le soleil très bas mesure le déliement de mai. La mer se hâte de revenir, alors que le ciel se pose sur le sable
déjà humide.
Quand la mer s’arrête au loin, puisque les oiseaux l’en ont priée, l’ange peut enfin se reposer. Dans son étreinte prodigue,
la matière du monde se sépare de la vague, le sable reverdit.
Na ostrově máj Vždy zůstává kus nepoznané země, čerstvá tráva v ní a les, hlavy růží ztěžklé večerem; život mocně se chvějící, stísněný
v hrdlech kosů.
Den končí v hromadách chaluh, převalujících se ve vlastním
stínu. Nízké slunce měří, nakolik se z nich máj vyvázal. Moře se spěšně
navrací, zatímco nebe se ukládá do již vlhkého písku.
Když náhle se moře zastaví opodál, to proto, že ptáci
ho prosili, anděl může konečně spočinout.
– |