Jan Riedlbauch – Roztloukání lebečního ořechu, 2023, edice Varia(ce)

Básnická skladba Jana Riedlbaucha Roztloukání lebečního ořechu, postavená na hudební formě passacaglia (ze slov pasar – procházet a calle – ulice), vznikala v průběhu několika desetiletí od 70. let do současnosti a tvoří ji padesát sonetů (prolog, čtyři části o dvanácti sonetech a epilog). Vychází z tradice evropské kultury (antika, křesťanství), ale i z kultur mimoevropských. Zachycuje běh lidského života na pozadí mytologie světa i vesmíru a svým rozpětím připomíná Komenského Labyrint světa a ráj srdce.
Poté, co je v kosmologickém Prologu vzýván Sluneční Démon, vypovídá první část Černá schodiště o prostorech, odkud duše sestupuje do těla, a o dění před a při narození dítěte (častý motiv spánku v paralele ke smrti). V Prolévání prsní klenby dochází při chlapcově dospívání k poznávání světa (zejména daru přírody a umění) a tajemství bytí. Třetí část Plameny vlhka zachycuje různé podoby lásky – od platonického okouzlení až po vášeň. V poslední části Hledání světla, prosycené vědomím návratu k bytí mimo zem, vystupuje do popředí přátelství s lidmi, živočichy a rostlinami. Závěrečný Epilog se vrací kruhově k Prologu – k mýtu s Drakem, který odpovídá Slunečnímu Démonovi.
Kniha, bohatě ilustrovaná olejomalbami Petra Šmahy, vychází u příležitosti autorových 75. narozenin.

 

Curriculum Vitae – ze sbírky Roztloukání lebečního ořechu

JAN RIEDLBAUCH (*29. 11. 1948, Strakonice)

Vystudoval hru na flétnu příčnou na Pražské konzervatoři a na HAMU v Praze. V letech 1970–1977 působil jako první flétnista v jazzovém orchestru činohry Národního divadla a orchestru opery Národního divadla v Praze a v letech 1977–2022 jako profesor hry na flétnu příčnou na Pražské konzervatoři. Vyučoval rovněž na kurzech v řadě zemi Evropy (Francie, Německo, Rakousko, Španělsko) a na univerzitách v USA, Japonsku, Jižní Koreji, Kostarice, Kolumbii a Mexiku. V těchto a dalších zemích (Itálie, Maďarsko, Polsko, Portugalsko, Řecko, Ukrajina) vystupoval i koncertně, a to jak sólově na recitálech s klavíristy (Ivan Klánský, Daniel Wiesner, María Neofitidu, Cristina Orthis), tak s komorními soubory (Gran Duetto Concertante s kytaristou Miloslavem Klausem, Ensemble Martinů, Ensemble Riedlbauch, Pražské marimbové trio, Pražské dechové kvinteto).
V rozhlase a na CD premiéroval a nahrál desítky skladeb klasických a současných, nejen českých, skladatelů, a to v ČR i v zahraničí. S Pražským dechovým kvintetem získal mezinárodní cenu Le Diapason za CD Jean Francaix – Le Gai Paris a cenu Choc du Monde de la Musique za CD Leoš Janáček. V roce 2002 mu byl francouzskou vládou udělen titul Chevalier dans l’ordre des Palmes Académiques / Rytíř Řádu akademických palem za dlouholetý přínos francouzské kultuře v oboru umění a v roce 2023 byl Nadací život umělce a společností Intergram nominován na cenu Master Prix.
Paralelně s hudební dráhou se celý život věnuje básnické tvorbě. Před rokem 1989 vyšly některé jeho básně samizdatově (ineditní revue Tečna, sborníky Úderem tepny a Almanach ’89), po roce 1989 v časopisech (Hudební rozhledy, Revolver Revue, Souvislosti, Prostor Zlín), antologiích (Krajiny milosti, Vrh křídel) a knize Svět hudby Arne Linky. Jeho básně zhudebnili Miroslav Kubička, Ivan Kurz, Václav Riedlbauch a Jiří Teml.
V rukopisech zůstaly např. sbírky: Gladiátorské listy, Na náhrobek kentaurů, Srdce jménem Orfeus, Černá růže pro Georga Trakla, Divoký vězněný pták, Černá labuť černá růže, Žlutá růže pro Tu-Fua, Žena s koňskou hlavou – Dialogy se smrtí.

Knižně vydal

bibliofie
Triptych vznešených sebevrahů (kresby V. Popov, soukromý tisk, Praha 1989)
České triste – tři podzimní básně (kresby R. Riedlbauch, nakladatelství Ladislav Hodný, Týn nad Vltavou 1993)

výbory, básnické skladby a překlady
Mateníky v jestřábově žlutém oku (výbor usp. J. Zelenka, kresby A. Hejl, edice Turské pole, Tursko 1996)
Bílý Hřebec Černý Pán (výbor usp. T. Riedlbauchová, kresby R. Riedlbauch, Votobia, Olomouc 2001)
Zelená bříza Zpěvy pro otce (výbor usp. T. Riedlbauchová, obrazy R. Riedlbauch a plastiky M. Vácha, Petrklíč, Praha 2007)
Obrazy Krajiny Hry (výbor usp. autor a T. Riedlbauchová, obrazy R. Riedlbauch, Muzeum středního Pootaví Strakonice, Strakonice 2008)
Obsidiánoví šílenci (malby R. Riedlbauch, Literární salon, Praha 2011)
Sen z černého skla / Ein Traum aus schwarzem Glas (vybrala a do němčiny přeložila Z. Prochazková-Hartmann, akvarely R. Riedlbauch, Literární salon, Praha 2018)

Jan Riedlbauch – ukázky ze sbírky Roztloukání lebečního ořechu

 

z oddílu Černá schodiště

V.

Zdivočel v nebi Zvířetník!
Poraněn zornicemi věčné krásy
Dvanáctihlavý bojovník
zatoužil smýt krev s neukojeného světla —

zvířata vřesů na půlnoci prudkým ametystem kvetla
pro toho kdo se v marných touhách tulí
k sférické Vášni uškrcené basem na fistuli
již dusí čelo Panny v třetím oku temný snář — — —

V erb klenby souhvězdí se vryla na topasy
mající v kruhu ohňů snících mrtvých depozitář:
Zelená šera věšela tam v pustou oční galerii — — — —

Stíny rév v hroznech nazřely pak na zdech lvího ráje
houpat se v srdcích žlutých šelem prokousnuté jinotaje:
Zvony tmy hrudní koše obtočeny měly zlatou zmijí!

VII.

Poslední tóny nesou se z vraků
kotvících u dna labutích zraků,
v Přeludu plaveném loutnami z chorálu těžkého — — —
Umlkli slavíci větřící v srdci noci bouřku
zahnanou zlatými embryi do zvonu puklého——

Koráli ranili v ohnivých vodách lotosový květ
Z horkých pěn milenců v lekníny příboj soli vzlét'
Dvě slasti na nože průtrži tonou z rubínových nářků———

Dítě je minulo ve chvíli příjemné
když s Vášní chvátali Ohňovou zemí
na ostrov Samoty mrtvými zříjené————

Z útesů prsů Siréna bílým rackem křičí
Potratem luny dětský pláč v bledých křídlech ničí —
Trosečná Výčitko! Co bude s námi!?

 

z oddílu Prolévání prsní klenby

VIII.

Poezie — božský dar!
Vzlétá mnou pták Semendar
znovuzrozen z popele — —
Na krev kdo mu ustele?

Oheň v srdci? Černý mor!
V slovech hoří pták Simorg:
Plachtí plamen na fénixu
ukryv půlnoc do onyxu

zahnízděném v kobaltu———— :
Slunce z basu do altu
stoupá — — mísí s myrhou nard

v skořicový l’art pour l’art!
Nesmrtelně žhnou v tmách ledy
Sténá labuť na rtech Lédy

 

z oddílu Plameny vlhka

II.

Nad jitřní řekou vznáší se mlha
Lekníny věnčí vodní chrám
Zadýchlé zrcadlo křižuje vlha
Neslyšně pluje bílý prám

Náznaky stromů na lešení
vbíjejí oko v slepé drama
Obrysy postav paličkuje do myšlení
holandská krajka šerosvitem potrhaná

Neviditelný obraz křikem půlí žluva
Pod mostní oblouk náraz světla vplouvá —
obří stulík pěstí rozráží tam ticho

Zlatý zvon kradmo loví drahokamy
tvarů pokulhávajících nad vodami — —
žluté srdce trhá ledňáčkovou míchou

 

z oddílu Hledání světla

III.

V javorech krev hrne klepety
jíní; stříbrný mlýn klape z tmy
Padá sníh, třpyt odlétnuvších čápů

V břehu socha zkřehlou ručkou
nad vodu se sklání, v mrtvém gestu nad maličkou — —
čelem spící slepé zimní noci tápu

Dubový list v hrázi vykrajuje lem
drapérie; mokrý kvádr cítí var
mrazu vlnícího na korábu útlém
mramor mlhy: Tesá úzkost tvar

spánku bytí, sněžnou tíhu kamene — — —
Stydnou v mracích popelavé tahy ptáků

Váhy nebes tříští stín: Štír mete hvězdy s ramene
vrby smutku; chví se slzou matka ztuhlých raků