Lukáš Tomášek – Chorály na městě, 2023, edice Varia(ce)

Básnický debut Lukáše Tomáška Chorály na městě je působivou skladbou o dvanácti oddílech, složených vždy z jedné až osmi básní. V názvech dominuje slovo hlas ve smyslu prvotní promluvy, zpěvu, modlitby, rozmluvy, vnitřní promluvy, zvuku a ozvěny. Všechno, co lze slyšet, je přitom spojeno zejména s městským prostorem, charakteristickým svou neurčitostí a unikavými hranicemi. Vnitřní promluva zase přináší hlas „partnera v autorství“, který problematizuje víru ve vlastní zkušenost a možnosti její celistvosti. Tato zkušenost se štěpí, mísí, přelévá, jako písek se skládá z textu do textu a opět se zjevuje jinde, aniž by šlo beze zbytku uchopit její trajektorii.

 

Curriculum Vitae – ze sbírky Chorály na městě

LUKÁŠ TOMÁŠEK (*26. 1. 1996, Praha)

V době vydání dokončuje studium komparatistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Předtím zanechal studia filozofie, překladatelství a judaistiky a absolvoval obor bohemistika. Pracuje jako nakladatelský redaktor, editor a překladatel, především z angličtiny (beletrie, uměnovědné aj. texty, z poezie se zaměřuje na tvorbu Alfreda Tennysona). Je členem skupiny NaHajana, jež zasahuje i do výtvarného umění či experimentálního filmu. Eseje, recenze, rozhovory nebo reportáže publikoval v časopise Tvar (také pod pseudonymem Jan Robot) a v kulturním magazínu Lógr, kde rovněž působil jako editor a krátkodobý šéfredaktor. Básně publikoval časopisecky a na internetu (Tvar, Host, Dobrá adresa, Psí víno, Ink). Sbírka Chorály na městě je jeho básnickým debutem.

Lukáš Tomášek – ukázky ze sbírky Chorály na městě

 

IV. (Hra převážně dospělých)

Vraní skřek / propuštění očí
ale to už je docela jiné stavení buněk
vrcholu socha / střeží proměnnost ulice
řad / závěs na balkóně / v krovech pohyb
uschová / sirény dáli zůstávají
pastýři / ještě po jedné částici
tak zpod řas vymnout / světlo zornic
v protější ulici plastiky sov
zdvíhají křídla / vyjevují zpoza nich
čas sestrou i sestřenkou / i další čísla
sovy / krovy / krásně / splývají
sov/rovy / srovy / sovy
splynuly

 

I. (Hlasy doma, zase město)
Matyáši Míkovi a jeho rodině

Snímání všech / i prvních jasných karet října
setřely už pluhy / a dunou poletí / cesty ohýbány
jen když basa drnčí / z klavíru pak to dokape
Národní třídou ještě se třepotá první filmový pás
kouřové výdechy tisíců byl jsem zde
Jestliže roky mění barvy / kartami nádech nepohne
doslovný prorok Karfúr / v kavárně-baru zableskne

Vidíte svítilny? Vysoko věšíme, když si nás
měsíc objedná. Býváme tišší, záblesky děsí...

Znovu / jen na noc / jenže až do ledna
jenom když viola ladí / na jaře všechno už dokape
jak kape chtění / jak teče snaha? / zamrzá tíha?
roztaje „pokud se ale“?
Jenom když piana struny už příliš dlouho nesedí
zamrzlé strachy / zpocené chybí
Co kabel Vánoc? Co saně Podněstří…

 

I. (Hlasy z ozvěn, totiž ze dvorků)

Vše je odmítnutí / všechno přijetím
I když svlékneš svoji kůži / i město pod ní
i pachy pod ním / když svlékneš kůži dne
je to zase jenom odmítání a vysvlékání
z nahoty zas jen mávnutím ruky
jenže pak se koupeš

Protože tehdy znáš vše dobré
svlékáš kůži i s nehty a rozhovory pod ní
a zbytky všeho / co není možné nechat

Jsi zas jen nezletilá řeka a ráno
ať spíš kde spíš
už necítíš holé maso

Zas jen jemné chloupky na předloktí
a znovu se pomalu svlékáš
plaveš

 

I. (Údolí zamykáš a člověk v něm)

Stojíš / kolena roztřesená / nad propastí dřezu
lednice otevřena / ze všech vrstev snu
zbývá už jen jediný / kluzký jak olejnaté
oko na pánvi / nevíš z čeho je / ale neseškrabeš
ani drátěnkou stud vyprávět / nesetřeseš tenhle stud

Další noc a další sonáta
Nepromneš dost dětství prach
Ani chtít nebudeš / co zbyde do kapes?

Zastavíš se / čas a v čase klid
něco už umřelo a něco zatím ne
úlomky s matným světlem zachyceným v středu
se dokonce vaří / teprve
Asi je ti jasné / že k něčemu se vrátíme

 

III. (Zarla, Strauss a Ti)

Tohle je čas / vždycky byl / jmenuje se Ti
Ti chodí po pěšině / Ti chodí těšit
vždycky to byl čas? / je jako ptát se člověk?
čas Ti je člověk kterého znám
má se k tobě / ne jako ranní praskot
který se nás netýká / jak aspoň doufáme
hledá v mých očích / ale nevidí než mě / jak
hledám v něm / spatří svůj odraz / jiný než čekal
Ti už není čas / mezi mnou a mnou
malířské plátno / propíjím se z obou stran